Analýza supervizí praxí v ČR

Kontext:

Sociální práce se na začátku 90. let začala vyučovat na vysokých školách, potažmo v rámci vyšších odborných škol jako jeden z oborů, který splňuje předpoklady samostatného vědního oboru. Od začátku zde byla řada problémů, se kterými se musela sociální práce jako samostatný obor potýkat. Již samotné vymezení oboru bylo ztíženo skutečností, že si musela své hranice vymezit vůči ostatním oborům jako je např. psychologie, speciální pedagogika atd. Jedním z největších úkolů tohoto „staronového“ oboru byla profesionalizace sociálních pracovníků, potažmo dosažení profesionalizace těch, kteří vykonávají sociální práci. Jednalo se velmi nelehký úkol, protože sociální práce byla velmi zprofanovanou a její samotný rozvoj byl v minulosti násilně přerušen. Rozvoj tohoto oboru by znamenal otevřené přiznání existence sociálních problémů, což v rámci tehdejšího politického uspořádání nebylo žádoucí. Výkon sociální práce je vždy realizován v kontextu politického uspořádání a vychází z jeho myšlenek. Období čtyřiceti let před revolucí pozastavilo vývoj sociální práce a tím i její profesionalizaci. Byla zde sice řada pracovníků, která byla v práci funkčně zařazena do pozic sociálních pracovníků, avšak velmi často neměli odpovídající vzdělání. Zarážející byla i skutečnost, že nebyla pociťována potřeba takovéhoto vzdělání. Snížit tento deficit v profesionalizaci sociálních pracovníků má pomoci právě kvalifikované vyšší odborné či vysokoškolské vzdělávání.